Můj vymyšlený příběh alias Pravda o týrání psů v psích útulcích

2. května 2008 v 16:28 |  Týrání zvířat
Tento příběh jsem si vymyslela možná to bue trapné ale mě je to jedno...protože v tu chvíli mi právě pracovala fantazie...:D

Do útulku jsem se dostal náhodně a to jako nechtěný psí dáreček pod stromeček.No doteď nechápu proč mě sem dali,byl jsem přeci hodné a mazlivé štěňátko,ne?
No takže jednoho dne mě nějací lidé odtrhli od mojí mámy a já viděl jenom samou tmu.Poté se tma vypařila a víko krabice se pomalu začalo otevírat...Slyšel jsem dětský smích,který poté vystřídalo zklamaní.Přesně si to nepamatuji ale slyšel jsem ty děti mluvit že nechtějí psa a poté jsem zaslech mluvit jejich rodiče o psím útulku nebo vyhozením ven do deštivého počasí.Pak mne kdosi zvednul a vložil zpátky do krabice.Octl jsem se bůhví kde když v tom najednou začalo klepat na moji krabici.Bylo to čímdál hlasitější a začalo se promáčet víko.Já zjistil že prší ale nedalo se nic dělat a já musel přečkat deštivou noc v promočené krabici...
Když jsem se ráno vzbudil nebylo mi dobře a byla mi hrozná zima,když v tom někdo odlepil krabici a moje oči se setkaly s mužem vynášející odpad.Vzal si mě domů a dal mi jméno Brit.Tak jsem začal žít s tímhle milým pánem jenomže i u lidí roky běží a můj pán jednoho dne zemřel.Odtrhli mě odněj násilím a tím mne nutili k čímdál větší agresivitě.
Poté jsem se octnul v útulku.Byl jsem rád že mám aspoň nějakou střechu nad hlavou ale když jsem zjistil jak se zdejší chovatelé chovají ke psům začalo mne nutit kousat.Pamatuji si že mě často bili a taky mne všelijak týrali.Bylo to bolestivé ale mně to nutilo k agresivitě....Jedinou mojí záchranou bylo to že si mě i ostatní pejsky brali kolemjdoucí lidé na procházky.Já jsem si oblíbil jednu rodinku která si mě též oblíbila.Často jsme spolu chodili na procházky a mě bylo víc než dobře.
Když jsem se jednou vrátil z procházky všiml jsem si že mého spolubydlícího někdo utýral k smrti.Chovatelé ho vynesli z klece a vyhodili k nedalekému rybníku.Popadl mě strach a zároveň nenávist která vedla k pomstě.....Začal jsem kousat každého chovatele který se ke mě jen přiblížil jenom na své milované lidi jsem byl hodný a milý...Často se mi pak stávalo že mi píchali sedativum po kterém jsem znehybněl a pak mě skopali a postříkali vodou abych se probral.
Nebylo mi to příjemné,to přece není nikomu,že?No takže když jsi pro mne zase jednou na procházku přišli mí milovaní lidé začal jsem zuřivě štěkat a poté moji lidé zjistili co se děje.Vzali si me domů a útulek byl vyklizen.Všichni pejsci se dostali do nových domovů,kde je přijali s láskou a pečí,ostatní skončili na veterině se špatnými následky....
No a plynul čas a já se měl jenom dobře...Strávil jsem se svou rodinou rok,když v tom se začaly dít divné věci.Začaly se mi kazit zuby,srst mi vypadávala,začal jsem blbě vidět a to jsem byl teprve roční pejsek.....A tak se jelo k veterináři.Stůl byl hrozně ledový a slyšel jsem veterináře mluvit něco o následcích týrání...Dal mi sedativa a já usnul,nevěděl jsem vůbec nic....
Probral jsem se doma a bylo mi o něco více....Takhle jsem dostával sedativum každý měsíc a myslím že můj zdravotní stav se zlepšil...Pak následovala operace,kdy mi operovali....už ani nevím co mi operovali ale vím že když jsem tuhle operaci prodělal začal jsem zase žít jako normální pes plný života....
Dnes už je mi 5 let mám svou rodinu rád,děti dokonce mají nového brášku ale já jsem taky nezůstal pozadu...Stal jsem se jednou tátou,přičemž jsem si nechal jedno svoje štěně - holčičku,mě nejpodobnější...Teď spolu žijem štěstně : táta s mámou,3 děti a dva věrní pejsci - Ben a Sára....
No je to vymyšlené takže nevím jak vy :-) Jo a jestli si to chcete zkopčit uveďte zdroj,hlavně to pošlete dál!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 werča werča | 19. května 2008 v 18:23 | Reagovat

je to super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama